Hlavní navigace

Názor ke článku Ekonomická strategie České republiky - jak financovat český národní dluh od JJ - @25 - Nemyslím si, že si protiřečím. Nepsal...

  • 23. 9. 2009 14:28

    JJ (neregistrovaný) 81.69.8.---

    @25 - Nemyslím si, že si protiřečím. Nepsal jsem o "tyranii médií", ale o "tyranii většiny" a na tom trvám.

    Svobodné bankovnictví s tím v rozporu není. Samozřejmou součástí svobody je totiž zodpovědnost a to, že nikdo není proti své vůli nucen nést transakční náklady a následky špatných rozhodování ostatních. Což se dnes děje například formou povinného pojištění vkladů, o přímé státní pomoci klientům některých bank v minulosti nemluvě.

    Ad "vláda tupé masy" - myslím, že se příliš soustředíte na víceméně technický detail, spočívající v tom, jak se přijímají rozhodnutí. Podstatně důležitější ovšem je *rozsah rozhodování* - tj. do čeho všeho může stát kecat. Pokud by například stát neměl moc omezovat mé právo na majetek výběrem daní či vyvlastňováním, zajímalo by mne kdo sedí na ministerstvu financí či místního rozvoje? Ne, bylo by mi to putna, protože i kdyby tam seděl papoušek a činnost ministerstva by řídil vytahováním barevných kuliček z pytlíku, nemohl by napáchat zase tak velkou škodu.

    Premisa že vše, co schválí většina v pořádku, na které stojí dnešní demokracie (tedy víceméně, ona to většina často není ani zdaleka), je dle mého názoru uhozená. Prostě a jednoduše, dle mého názoru nemají tři pobudové v průjezdu co hlasovat o osudu mé peněženky - a to ani tehdy, pokud mi velkoryse přiznají rovný hlas. Problém elitářské vlády a la Havel, zelení a jiní "jedině správně osvícení" je také zejména v tom, o čem všem by chtěli rozhodovat.

    Neštěstím současného stavu je to, že státní aparát může rozhodovat o příliš mnoho věcech a zejména míra přerozdělování - ať už toho opravdu natvrdo přes dávky, progresivní daň apod. nebo "soft" varianty s různou mírou podpory toho či onoho. Za současného stavu, kdy máme všeobecné rovné hlasovací právo a přímo volené obě komory parlamentu je prostě možno snadno kupovat hlasy jedné skupiny voličů za peníze jiné skupiny. To je věc, kterou mohou do určité míry omezit nepřímé volby (senát Království nizozemského), kuriální volební systémy (Rakousko v 19. století) nebo vhodný census (dříve velmi běžné v podstatě všude).

    Netvrdím, že v takových systémech neexistují žádné nepravosti, podplácení voličů kandidátem se třeba v Rakousku-Uhersku tu a tam objevovalo. Jenže tehdy musel kandidát podplácet ze svého, protože až na malé výjimky neměl k disposici mechanismy, které by mu umožňovaly plošně uplatit voliče z tzv. veřejných peněz. Navíc to bylo dost na očích a vůbec úspěšnost dost problematická. Zato dnes je slibování toho či onoho z "erární kasy" neodmyslitelnou součástí kampaně libovolné strany.

    Moc pěkně to před časem vyjádřil W. Williams: " I'm very sure that when God gave Moses the commandment "thou shalt not steal," he did not mean that thou shalt not steal unless you got a majority vote in Congress.

    Pokud jde o moji anonymitu, máte můj funkční e-mail. Ale babička vždy říkala "jména hloupých na všech sloupích", takže necítím přílišnou potřebu zveřejňovat všude svoje nacionále.