V následujícm příběhu jsem zainteresován pouze „externě“, tedy informace mám od kamarádů, s kterými se vídám denně, a kteří provozují malý internetový obchod s IT v Brně.
Představte si, v jaké podobě se dnes prodávají např. paměťové karty. Každá má svůj malý obal, který jde mnohokrát otevřít a zavřít a je ideální pro transport karty v tašce nebo kapse. Při prodeji je zde ještě jeden obal, tzv. blistr, který je pevně zatavený a pokud se chce člověk dostat ke kartě, musí ho nevratně rozříznout a následně tento putuje do koše.
Naše konkrétní situace byla následující: do obchodu přišel pan X, který chtěl SD kartu do mobilu, a chtěl ji předvést. Vysvětlení, že jeho mobil obsahuje slot SD a karta je taky SD a tudíž to musí fungovat, mu nestačilo, požadoval předvedení v jeho konkrétním přístroji – došlo by tedy k nevratnému poškození prodejního obalu, v případě jakýchkoli problému s mobilem (HW nebo SW problém, by mohlo dojít buď k poškození karty, nebo by systém v mobilu na kartu něco zapsal. Logicky, taková karta už nikdy nepůjde prodat jako nová, obchodník by ji musel prodávat jako použitou, se slevou … a při dnešních maržích v IT oboru by se okamžitě ocitnul pod svojí nákupní cenou.
Výsledkem bylo, že pan X poslal stížnost na ČOI, která pro provedené kontrole v daném obchodě (kde byl „kupovaný“ fotoaparát bez problému předveden), rozhodla, že pán na předvedení karty ve svém mobilu právo má. Zdůvodněnímě docela šokovalo: paní úřednice srovnávala paměťovou kartu s žárovkou, na kterou mívají obchodníci stolní „zkoušečky“. Nechápu, jak lze srovnávat žárovku, kterou po rozsvícení lze vrátit zpět do papírové krabičky bez poškození, s paměťovou kartou, se kterou zákázníkův (nedejbože zavirovaný) mobil provede kdovíco, nemluvě už o blistru, byť teoreticky je karta prodejná i bez něj.
Zákon na „předvádění výrobků“ pamatuje ve smyslu, že pokud je výrobek sám o sobě konstrukčně schopen být předveden, na požádání předveden být musí. Paměťová karta ale logicky sama o sobě provozuschopná není, vždy musí fungovat v nějakém zařízení. Určitě není problém kartu vybalit a předvést např. ve čtečce karet v počítači prodejce (je pak jeho riziko, že má počítač a čtečku v pořádku a s kartou se nic nestane), ale požadavek na předvedení v přístroji zákazníka je u zapisovatelného média riziko, které se logicky nechce prodejci podstupovat.
Asi v budoucnu, až si budu chtít koupit DVD-RW, přijdu do obchodu, rozbalím, vložím do svého notebooku, vyzkouším že lze zapisovat, DVD zase smažu (aby se tedy neřeklo) a v krabičce ho zase vrátím do regálu, protože se mi nelíbila třeba jeho barva z popisovatelné strany.
Budu rád, pokud v diskuzi vyjádříte své názory.
Vzrusuju se, protoze proti rozhodnuti se NELZE odvolat, jedine to dat k soudu, aby pokutu (3000,-) zrusil. Dotycni rikali ze do toho pujdou, docela je chapu, jde o princip.
To prirovnani k filmu do fotaku neni idealni, prece jen kartu lze pak znova a znova pouzit, narozdil od filmu. To CD-RW mi prijde lepsi:)
Mám malou firmu v IT oboru, a často kroutím hlavou nad tím, jak věci fungují/nefungují :)