Pocit bezpečí na internetu?

Všude dobře, doma nejlíp. A také se ze svojí domácí skrýše pěkně brouzdá po internetu a nikdo netuší, co jsme zač, kam jdeme a proč jsme zrovna tady. Být sám se svým počítačem a připojením, ale tak sám neznamená. Neživé programy mohou pěkně zmapovat nejen pohyb, ale celou naši internetovou povahu. A všechno začalo v Polsku.

Byl jsi indectován?

Jsi zlý nebo hodný člověk? Plánuješ terorismus nebo se divně chováš? Thrillery o sledování občanů a vyhodnocování jejich nebezpečnosti, nejsou žádnou sci-fi. V zájmu ochrany před různými nekalými živly a jejich řáděním mezi poslušnými a pracovitými občany vystoupila roku 2009 s metodou odhalování pravdy Universita v Krakowě. V České republice ji doplnila Technická universita v Ostravě. Ti všichni a další organizace „čtou“ data uživatelů internetu a vyhodnocují jejich nebezpečnost.

Podstata projektu

Projekt je financován EU a přímé výstupy mají policejní složky v Severním Irsku a v Polsku. Z projektu vyplývá, že automaticky vyhodnocuje registraci a výměnu dat spojených s hrozbou ohrožení multimediálního obsahu a inteligentně zpracovává informace vztahujících se k automatické detekci hrozeb a zejména teroristických hrozeb, jakož i uznání závažného kriminálního chování nebo násilí. Výstupy pak mají varovat policii a předejít možným kriminálním jevům.

Co je kriminální chování?

Každý se jistě podiví, jak může program správně vyhodnotit kriminální chování. U dětské pornografie zřejmě takový program částečně může vyhodnotit porušení zákona. Program údajně prý umí sledovat opuštěná zavazadla na nádraží a projevy „kriminálního chování“ jako jsou bankovní loupeže, vraždy a jiné aktivity. Indect se přitom odvolává na jakousi směrnici FP, kterou vydala Evropská komise (nikoliv Parlament EU). Z těchto podmínek stále není jasné, co je kriminálním chováním. Bankovní loupež, vražda, násilí jsou důsledky kriminálního chování. Jak se ale zjišťuje a předchází kriminálním činům? Jaký je tedy vzorec nevhodného jednání, které znamená hlášení policejním složkám a sledování regulérní policií?

Skenování internetu

Indect používá různé metody, kterými sleduje chování. Byl například vytvořen nový typ hledání na internetu a přímé sledování fotografií a snímků s vodoznakem. A také jsou odhalovány databáze s digitálními vodoznaky. Tím Indect šetří čas policejním složkám a pomáhá v odhalování kriminality hackerů a porušování bezpečnosti dat. Získané údaje údajně šifruje, aby k nim neměl přístup nikdo nepovolaný. Tímto postupem je možná odhalována kriminalita, ale stále se nejedná o závažnou trestnou činnost a uvedený postup je spíše chytáním „zločinců“, kteří porušují obchodní právo než sledováním chování a předcházení terorismu.

Porušení soukromí

Projekt Indect oficiálně nemá za cíl narušovat soukromí. Pomocí sledování přes CCTV kamery ale k nahrání či zjištění soukromých aktivit dochází. Jak tvrdí Indect, tak tyto záznamy nejsou předmětem sledování, ovšem existuje jedno ale… Když se na záběrech ze soukromí objeví trestná činnost nebo jejich záznam, je taková nahrávka předána policii. Tedy sledování probíhá, soukromí se nahrává a pokud je nezávadné, končí kdesi v šifrovacím databázovém serveru. Takže soukromí chráněno není.

Etická komise

Protože se Indect evidentně potýká s porušováním zákonů, aby uspokojil veřejnost z nabourávání kamerových systémů, špehování občanů a vyhledávání obchodních prohřešků, vytvořil si vlastní etickou komisi. Ta sleduje, jak chování tohoto vědeckého projektu zasahuje do práv občanů. Komise může ale vyhodnocovat jen porušení. Indect funguje a získaná data prostě existují, ať porušují zákony či nikoliv. Teprve poté rozhodne etická komise o archivaci dat. Zašifrovaně.

Jak se zdá, tak vědecké projekty mohou bez souhlasu občanů provádět „zajímavé“ experimenty. Tyto se evidentně dotýkají základních práv, protože Evropská úmluva o lidských právech zaručuje respektování soukromí, domova a korespondence (článek 8). Kde není žalobce není zřejmě ani soudce. Indect se kryje jako experimentální metoda pod pláštíkem boje s terorizmem. Ve skutečnosti je sledovací agenturou, která sice má svoje pravidla, ale ta jsou nezřetelná, vzniklá pro svoji potřebu a neexistuje vnější kontrola jejich plnění. Pokud je projekt skutečně jen výzkumem, není jasné, jak může spolupracovat s policií, která má být naopak zcela nezávislá a chráněná před takovým soukromým vlivem. A porušování zákonů? Na internetu si se sledováním nikdo starosti nedělá. A jak je vidět, mohou být z peněz EU financovány projekty, které si ze zákonů udělaly předmět výuky. Hlavně, že jde o nějaký nápad boje proti terorizmu, který znamená flagrantní porušení základních práv soukromou organizací a štítem boje za dobro občanů. Schválně, zda tento článek bude vyhodnocen jako potenciálně nebezpečné kriminální chování na internetu…