Startupič

Startupič se přesunul na vlastní blog

Startupič
Bylo tu hezky, ale trochu mrtvo … A protože jsem slíbil známým, že se mrknu na jejich nový blogovací systém postach.io, který je založený na propojení s Evernote (to hodně používám), tak mě teď najdete na vlastní doméně – Startupic.cz …  přejděme tam  a aktualizujte si RSS, používáte-li.  Díky všem odtud za možnost tu pobývat. 

Vypozorované rozdělení typů investorů z pohledu startupu

Startupič
Firmu jsme prodali, pořád tam děláme u soustruhů, ale už to není taková honička, protože na rutinu už je tu nějaký overhead i management. Už ani nepamatuju, kdy sám jsem ve firmě musel jít plnit databázi produktů, protože brigádník se hodil marod a termín byl nesmlouvavý.  Mám zase jiné věci. Kromě akvizic v regionech jsem totiž rozstrkal nějaké peníze do „startupů“…

O eurounijní korupci

Startupič
Včerejší zážitek stojí za odvyprávění. Ilustruje, jak moc a jak málo je korupce v nás. Jsem na vizitě v naší rumunské pobočce. Ta je, z praktických důvodů, v Temešváru, ale výlet do Bukurešti mě neminul, protože tu máme klienta, u kterého si nejsem moc jistý, jak moc je to privátní a jak moc státní klient.

Když potřebujete CRM pro jednoho aneb jak nezapomínat emaily

Startupič
Začít s CRM nemusíte hned za velké peníze. A nejenom v případě, kdy jste firma jednoho muže, by se mohlo hodit nějaké chytré udělátko, které pomůže nezapomenout vyřítid email a nebo zůstat v kontaktu. Na řadu těch nástrojů jsem přišel na cestách po USA, když jsem se díval, jak jednotliví úspěšní lidé “zůstávají v kontaktu”. Bylo mi totiž divné, že jsem za pár dní po setkání dostal email, jak jsem si akci užil. Jeden nevinný email a zůstali jsme v kontaktu…

Firemní procesy krátké, dobré a posrané a CRM

Startupič
V Americe jsem si uvědomil, jaké štěstí jsme měli ve firmě v tom, že jsme všichni docela fanatici do procesů. A tak moje povídání o užitnosti CRM začnu u procesů. Procesy získaly v našich firmách špatnou pověst především tím, že se staly součástí zmrdispeaku a imbecilního uplatňování. Něco ve firmě nejde? Není na to proces. Vymalováno.

Chovat se ke klientům jako k póvlu je zábava, ne dobrý business

Startupič
Vlastně už jsem zapomněl na to, že mám někde na Lupě blog a kdybych nepotkal toho týpka, co mě do toho navezl, asi bych na to v klidu kašlal dál. Poslední rok jsem trávil inspirativně. Vyrazil si na dlouhou dovolenou do Asie, procestoval jsem Vietnam, Kambodžu a obojí Koreu. Můj sen, zaplacený z prodeje podílu v naší firmě. A hustá škola, o který snad někdy jindy.

Vydělávejte miliony prostým emailováním. Poradím, jak!

Startupič
V pátek si vždycky dopřeju trochu osobních radostí a hodinku procházím všechny možné spamy a mailinglisty, které mi chodí na jeden speciální, k tomu zřízený účet. Je to takový můj úlet, kterým se snažím držet krok v branži pro nás důležité: emailová komunikace. Je fascinující, jak mizerně se v Česku mailinglisty používají.

Startuperské spory - já jsem zase alergický na tu českou sobeckost

Startupič
Ponejprv jsem chtěl reagovat na vaše zprávy na Twitteru, pak se k tomu přidal probíhající startuperský spor Jakuba Macha na Lupě s Robinem Raszkou stran toho, jak má správný startup vypadat. Zda má mít efektivní businessplán a vydělávat na sebe, růst z vlastního, nebo zda má jít bezhlavě do vývoje načinčaného produktu a najít kafku, které se to za velké střelí.

Ponaučení z opensource tažení na východ

Startupič
Díky všem za blahopřání, je to tak, právě jsme střelili podstatnou část firmy amíkům. A protože jsem při té příležitosti musel objíždět naše kondominia s lidmi, kteří nejsou náturou příliš evropani, uvědomil jsem si, jak je ta Evropa rozmanitá. Asi nejlépe to dokladuje naše historka ze snahy o východní expanzi. Nám v Česku přijde, že strašně dobře východním zemím rozumíme, kterýžto dojem máme hlavně v okamžiku, kdy sedíme na prdeli v klimatizované kanceláři v Praze…

Jsme komponentní firma. Buďte taky! Aneb žehrání nad kvalitou programování

Startupič
Víte, co se mi na podnikání dneska líbí? To, že máte možnost poskládat si všechno ve firmě po libosti, nemusíte se dusit s něčím, co potřebujete a přitom dělat nechcete. Jsme komponentní firma. Když se po revoluci dával na podnikání můj otec, musel si všechno, první a poslední, zařídit sám. Akorát ten záznamník k telefonu mu dělala matka, která seděla doma a přijímala vzkazy, pro které si pak táta z budky na rohu volal. Dokonalý časy, táta tomu říkal „mobil s retranslací“.