Hlavní navigace

Jak v ČR (ne)postavit raketovou základnu

5. 3. 2012 11:49 (aktualizováno) | Petr Šnajdr

Je zvláštní jak některá témata začnou být diskutovaná až v předvolebním období. Americká protiraketová základna umístěná v České republice k nim bezesporu patří. Optimální téma pro účelovou manipulaci davu. Co bylo a je však více překvapující jsou mystéria a někdy až nesmyslné domněnky o významu a smyslu základny u nás a to i když většina obecných informací je volně dostupných na Internetu.

První GBI ve Fort Greely

Umisťování první antirakety na základně Fort Greely na Aljašce. Foto: Boeing

Historie raketové obrany

Raketová obrana Spojených států procházela historií jako něco co stojí hodně peněz a moc nefunguje. První systém pro ochranu před balistickými raketami (ICBM) Safeguard, který měl sloužit k ochraně amerických měst, byl kongresem zastaven právě pro jeho schopnosti a efektivitu. Princip byl jednoduchý. Jednalo se o dva typy střel, Spartan a Sprint měly výbuchy vlastních jaderných hlavic a následným intenzivním zářením zničit útočící nepřátelské ICBM.

Popisovat podrobně Safeguard a projekt Sentinel, který ho předcházel nemá asi smysl. Stejně tak další projekty.

Velkého zintenzivnění zájmu o vytvoření ochranného protiraketového deštníku vyvinuly U.S. v průběhu 80. let v období Reaganovy vlády. Strategic Defense Initiative, někdy označovaná jako „Hvězdné války“, byla pokusem o systematickou obranu, která by zastavila i masivní a vysoce sofistikovaný útok nepřítele. Přes veškerou kritiku, která SDI provázela pro složitost, finanční náročnost i parciální nefunkčnost v případě některých specifických typů útoku, případně zranitelnost samotného systému, dosáhly U.S. slušného technologického pokroku. Následující obranné programy v podstatě plynule navazují na výzkum v rámci SDI. Kuriozitou je, že některé výzkumy se staly základem pro techniky použité naprosto mimo oblast obrany – např. pro včasné zjištění rakoviny prsu atd.

Současnost a její hrozby

Pokud se podíváte na mapu světa a označíte si státy, které disponují jadernou zbraní a tuto mapu srovnáte s minulostí, zjistíte, že vlastnit jaderný arzenál se pomalu, ale jistě stává běžnou věcí a to i přes intenzivní tlak dominantních velmocí něco takového eliminovat. Spolu s tím roste i počet zemí, které disponují znalostmi a zkušenostmi, které jim umožňují vytvořit odpovídající nosiče.

Pokud se podívám na některé krizové oblasti jako je Irán nebo Severní Korea, ani jeden z nich nedisponuje funkční ICBM technologií. Oba státy ovšem podporují výzkum směřující k jejímu získání a varující je reálná nebo potenciální podpora těchto zemí ve svých programech. Iránská Shahab-6 je založená na technologii Severokorejské Taep'o-dong 2.

Video: Iránské rakety Shahab-3, které v tuto chvíli nejsou schopny ohrozit Evropu. To však nemusí trvat díky transferu technologií ze Severní Koreje a případně i Ruska a Číny dlouho.
 

ICBM obou zemí dohromady by tak byly schopny ohrozit celou Asii, Evropu a velká obydlená území, která jsou součástí Spojených států (Havaj, Aljaška, Kalifornie …). Pokud by se do klubu přidal některý z jihoamerických států, byl by kruh uzavřen. Minimálně společenské styky mezi Venezuelou a Severní Koreou spolu s Iránem, začínají být nebývale dobré.

Americký protiraketový deštník proti komu?

Snaha vybudovat účinný a globální protiraketový deštník vyvolává negativní reakce Ruska. Celá situace má však více politický nádech než reálnou možnost ohrozit Rusko. Budovaný protiraketový deštník by v blízké době by technicky vzato nebyl pro ruské mezikontinentální rakety překážkou.

Raketová základna v ČR (a nebo v Polsku) by byla schopná zlikvidovat tak 1–2 nepřátelské rakety. Pokud uvážíme, že ruské Topol-M mohou nést 3 hlavice a současně jich bylo odpáleno více, je to prakticky mimo možnosti základen ve střední Evropě i Fort Greely na Aljašce.

Nemluvě o tom, že ve stejnou dobu kdy bude případná základna a radar ve střední Evropě dobudovávány, bude Rusko spouštět novou třídu atomových ponorek Borei vybavenou IBCM Bulava. V plánu je 5 ponorek do roku 2015 v ceně asi 2 miliard dolarů každá. První z nich Jurij Dolgorukij by měla být spuštěna v průběhu roku 2007, následovat bude Alexander Něvskyj v roce 2008.

S výjimkou Jurij Dolgorukij bude každá z těchto ponorek vybavena 16 raketami Bulava s dosahem 8000 km. Jurij Dolgorukij bude vybaven pouze 12 raketami.

Video: Ruské balistické rakety Bulava a jaderné ponorky. Vidět můžete stavbu ruské atomové ponorky třídy Borei – Jurij Dolgorukij.

Mezikontinentální balistické rakety

V současné době má ve své výbavě mezikontinentální balistické rakety (ICBM) 5 států: USA, Ruská federace, Čína, Francie a Velká Británie. Obecně se tak označují rakety s doletem větším než 5500 km rozdělenou do třech fází letu:

  • Fáze startu, která trvá 3 až 5 minut
  • Střední fáze letu – v té pokračují dále pouze bojové hlavice a klamné cíle. Je dlouhá asi 20 minut a je současně suborbitální fází letu mimo atmosféru.
  • Sestupná fáze – trvá kolem 2 minut

Pokud to sečtete, ač má ICBM před sebou od 5500 do 12000 km, protiraketové obraně nedá na reakci a její likvidaci příliš mnoho času. MDA (Missille Defense Agency) plánuje připravenost systému k zásahu proti IBCM v kterékoliv fázi letu. Je nutné dodat, že k tomu je třeba použít diametrálně rozdílných technologií a prostředků.

Jelikož se má jednat o komplexní deštník i proti raketám krátkého a středního doletu, je celý systém neuvěřitelně rozsáhlý a komplikovaný. Jeho součástí jsou antiraketové systémy pro ničení raket ve střední fázi letu (GBI, Argis,..), tak i systémy pro ničení raket v sestupné fázi letu (PAC-3), pozemní (GBX) a námořní radary(SBX) a systémy pro sledování a trasování raket z oběžné dráhy (Space Tracking and Surveillance System – STSS) a další.

Za pozornost stojí i některé futuristické projekty jako je ABL Projekt (Airbone Laser Project), které počítají s likvidací nepřátelských raket ve fázi startu a to pomocí chemického laseru umístěného na palubě sedmi armádních letounů Boeing 747.

Video: Blízký příbuzný ABL: Tactical High Energy Laser (THEL). Jeho použití i určení je jiné a i technologie je odlišná. Přesto dobře demonstruje současné technologické možnosti. Nakonec v případě projektu ABL není problém ani tak samotný laser, ale nepatrná chvění nosného Boeingu 747.

Pozemní raketová základna a GBI

GBI je zkratka z Ground Based Interceptor. S umístěním 10 těchto raket se počítá někde ve střední Evropě. Zvažována byla Česká republika a Polsko.

GBI je třístupňová raketa, která na suborbitální dráhu vynese EKV (Exotamosferic Kill Vehicle) jehož cena je kolem asi půl miliardy korun a výrobcem je Raytheon, jeden ze subdodavatelů Boeingu, který obdržel zakázku na GBI v roce 1998. Ačkoliv několik GBI je již instalováno na základně Fort Greely na Aljašce, celý systém je stále ve fázi vývoje a letových testů. Poměrně často se objevuje ostrá kritika k jeho ceně i efektivitě.

Klíčovou části GBI je samozřejmě EKV, které je schopné na suborbitální dráze pomocí infračervených senzorů vyhledat bojové hlavice a klamné cíle, rozlišit je a kinetickou energií zničit bojovou hlavici. Prakticky to znamená že propočítá kolizní dráhu a s balistickou raketou se srazí a tím ji zničí. Pro dokonalou představu je třeba vzít v úvahu, že nepřátelská hlavice se pohybuje rychlostí kolem 7 kilometrů za sekundu!

Obdobnou rychlostí tj.5× rychlej než je rychlost kulky, se pohybuje i EKV. Zajímavosti jsou infračervené senzory, které jsou chlazeny údajně na stovky stupňů pod nulou z čehož logicky plyne, že by to mělo být někde kolem –200 stupňů celsia.

Mimochodem to je jeden z důvodů proč není EKV schopno ničit rakety v sestupné fázi. Jeho senzory jsou totiž v atmosféře slepé a tak prohlášení našich politiků, že raketová základna nás ochrání, jsou nerealizovatelné už technicky. K tomu by bylo třeba použít jiných systémů jako je např. PAC-3 jejichž rozmístěný však americká armáda dle velvyslanectví USA v ČR neplánuje jako součást raketové základny. Dobrou otázkou je i proč by měla. Předpokládaný útok by byl totiž logičtější proti očím systému tj. radarům ať už pozemním, námořním a nebo umístěným na oběžné dráze. Přiznejme si na rovinu, že nejsnažším cílem je radar pozemní.

Video: Test obranného systému Aegis určeného pro použití v americkém námořnictvu pro ničení raket krátkého a středního doletu. Je jednou z dalších kostek, které jsou součástí rozsáhlého a komplexního plánu, který Missile Defense Agency má.

S americkou plácačkou na mouchy proti ruskému kalašnikovovi

A právě nyní je možné se vrátit k ruským ponorkám a ICBM Bulava. Tato raketa je vylepšenou verzi rakety Topol-M, která je nyní ve výzbroji ruské armády. Bulava je vylepšenou modifikací určenou pro odpálení z jaderných ponorek třídy Borei.

Topol-M je již nyní pro protiraketovou obranu oříšek. Dokáže odolávat rušení, přímému poškození pláště, zásahu laserem a v sestupné fází dokonce velice prudce manévrovat tak, aby se vyhnul protiraketové obraně. Dolet přes 10 000 km, až 3 bojové hlavice a 4 klamné nedávají příliš šancí protiraketové obraně.

Video: Ruské balistické rakety Topol-M včetně samohybných nosičů, startu a vizuací, které demonstrují start i střední fázi letu, oddělení bojových hlavic a klamných cílů atd.

Se zavedením raket Bulava se situace ještě víc změní. Na rozdíl od Topol-M budou schopny použít protiopatření i ve střední fázi letu tj. manévrovat. To samotné sníží možnost zničení rakety na minimum.

Nutno ještě dodat, že samotné Spojené státy popírají, že by současný systém protiraketové obrany byl určen nebo jen navržen proti ruským raketám.

Díry v raketovém deštníku

Těch je poměrně hodně a neustále se objevují nové. Jednou z těch největších je kapacita. Rakety vystřelené z jedné atomové ponorky přesahují kapacitu současných antiraketových základen s GBI. Tu může ovšem velice snadno přesáhnout i jedna jediná raketa s více hlavicemi.

Útočná síla jedné atomové ponorky třídy Borei, ale překračuje i schopnosti jednoho vyhledávacího a sledovacího satelitu ze systému STSS. Ten je schopen realtime filtrovat 2,1 Mb dat a sledovat maximálně 100 cílů. Zde nicméně předpokládám, že jednotlivé satelity se umí doplňovat a nebyl by to až tak zásadní problém.

Problém s potřebou velkého počtu EKV to však neřeší. Nadějí by mohlo být Multi Kill Vehicle (MKV) společnosti Lockheed Martin (subdodavatelé Aerojet a GenCorp). Lockheed Martin získal tuto zakázku již v roce 2004. První letové testy jsou naplánovány na rok 2007.

Problém je také s hlavicemi v sestupné fázi. Systémy vycházející ze systémů Patriot použitých ve válce v zálivu jsou dostatečně vyzkoušené i spolehlivé, ale jejich dosah je jen několik desítek kilometrů. Vyžadovali by tedy poměrně hustou síť odpalovacích stanovišť. Řešením by mohl být kontrakt, který získal nedávno Lockheed Martin od MDA. Cílem projektu je návrh řešení pro odpalování raket PAC-3 z letadel. Lockheed Martin již oznámil, že první testy proběhnou na letounu F-15 Eagle.

Zvýšení bezpečnosti České republiky? Nesmysl

Ať už se u nás objeví antiraketová základna nebo radar, nelze předpokládat, že zvýší bezpečnost České republiky. Alespoň přímo je to technicky vyloučené.

Vrchol diplomacie předvedla ministryně obrany Vlasta Parkanová, která prohlásila, že by se umístění radaru u nás mělo posuzovat dle nějaké ideologie, ale dle toho zdali zvýší naši bezpečnost. Ano, ale za ty roky co se o raketové základně, případně radaru u nás mluví, nepadl argument čím tu bezpečnost zvýší.

Poněkud víc zarazí slova náčelníka generálního štábu Pavla Štefka, že Česko není připraveno bránit se vypáleným balistickým raketám. Ano, to je pravda, ale druhou stranou mince je, že poté nebude taky. Pokud tedy součástí obrany radaru nebudou např. antirakety PAC-3. V případě antiraketové základny to však velvyslanectví USA v ČR popřelo. Zatím nejreálnější výhody, které jsme z medií slyšel jsou, že to pro Českou republiku bude čest.

Je však také třeba vzít v úvahu, že zařízení bude podléhat přímému velení americké armády a nebude integrováno ani do systémů NATO. I kdyby samotné zařízení bylo vybaveno ochranou protiraketovou sítí, bude zde kvůli vlastní obraně a ne obraně okolního území.

Další otázkou je, a to platí i když bude antiraketová základna umístěna v sousedním Polsku, kam budou padat jednotlivé stupně GBI. I když tato otázka je mírně ideologická, neviděl jsem na ni odpověď.

Případný útok

Proti antiraketové základně je útok nepravděpodobný. Jednak její kapacita a tím i efektivita jsou v případě sofistikovaného útoku více raketami v podstatě zanedbatelné a jednak ani samotní Američané nepočítají s její ochranou proti raketám tj. takový útok neočekávají.

Poněkud jiná situace bude u radaru. Stejných jako u nás bude po celé planetě vybudováno 9 a řekneme si narovinu, že každý systém lze nejlépe zasáhnout tak, že ho oslepíme. Jedno z jeho ok bude u nás.

Na druhou stranu je otázkou jak je riziko velké. V první řadě jsme od kritických států poměrně daleko pro zásah pomocí konvenčních raket a nebo leteckého útoku obdobného například útoku izraelských stíhaček F-16 a F-15 na irácký jaderný reaktor v Osiraku v roce 1981.

Daleko pravděpodobnější je útok speciální jednotky, která se může nepozorovaně na naše území přepravit v podstatě odkudkoliv. Nebylo by to nakonec poprvé. Premiéru u nás měly údajně ruské speciální jednotky SPECNAZ již v roce 1968, když na Ruzyňském letišti přistálo letadlo rusky mluvících turistů, kteří prošli kontrolou a po asi 4 hodinách, kdy začaly přistávat další letadla, měli již pod kontrolu celé letiště.

Video: Tak tohle video je spíše ilustrační. I když údajně pochází z Iránu z města Karaj, jedná se o formu bojových umění, která se provozují po celém světě. V principu však jde o stovky let starý systém špionáže. Přijdou nějací takoví mezi nás v trochu modernějším provedení?

Závěr

Musím říct, že si nejsem jist zdali mít americkou základnu u nás a to ať v podobě antiraketové nebo radarové stanice. Necítím se povolaným posuzovat věci o nichž mám jen obecný a velice povrchní přehled s neúplnými a potenciálně i chybnými informacemi. A tak nemůžu říct ano ani ne a můžu jen obdivovat ty, kteří jsou schopni podepsat petici pro nebo proti raketové základně u nás.
 

Nejsem si dokonce jist ani potřebou základny pro MDA. Přijde mi, že i tak se snaží najít poslední dobou spíš mobilní prostředky pro realizaci protiraketového deštníku jako je radary SBX, PAC-3 systémy montované na stíhačky apod., které poskytují značně vyšší operabilitu.

Čím si naopak jsem jist a co mě na celé situaci zaráží a děsí současně, jsou naši politici. Překvapuje mě postoj snad každého z nich. Buď jsou jimi prezentované názory na úrovni, který by nedělal ostudu ani chytré horalkyni a předvádí vrcholnou ukázku diplomatické retoriky při niž neřeknou prakticky nic, ale zní to dobře, a nebo vypuští informace, které zní sice dobře, ale ukazují, že o dané věci nejsou vůbec nijak informování (aneb protiraketová základna ochrání i ČR apod. což není ani technicky možné).

Tak nějak mi chybí ti osvíceni, kteří dokáží jasně říct co za klady raketová základna přinese a co naopak nás bude stát. Zaposlouchejte se do jejich slov, děsí vás to stejně jako mě?

Ps. Necítím se být a ani nejsem odborníkem na raketovou techniku nebo obranu před balistickými raketami. Pokud si všimnete v článku nějaké chyby nebo zavádějícím způsobem uvedené informace, budu rád, když mě na ni upozorníte.