Billy - hudební přehrávač, který Vám změní život

Jaký přehrávač používáte?

Představte si hudební přehrávač. Co vidíte?

Ano, iPod nano je moc pěkná věc, ale já mám na mysli počítačový program na přehrávání hudby. Vidíte tedy něco takového?

Nebo možná tohle?

Či tohle?

Pořád nic? Tak tedy teď už se určitě trefím:

No… i kdyby ani teď ne, nevadí. Velká většina z Vás na přehrávání hudby stoprocentně používá Windows Media Player, Real Player, iTunes nebo WinAMP, není důležité, jak jste je naskinovali. Co mají všechny společného? Tak na první pohled to je především vzhled značně odlišný od standardního uživatelského prostředí Windows (ano, tento článek je určen pouze uživatelům s tímto OS). Jakoby se přehrávače předháněly, kdo vytvoří nepřehlednější a nenativnější prostředí. Dalším společným prvkem je přeplněnost funkcemi, které se samotným přehráváním empétrojek příliš nesouvisejí, případně kterých jste nikdy nevyužili, případně které jsou úplně zbytečné. Většina hudebních přehrávačů jsou těžkopádné a nešikovné programy, které jsou horší a horší s každou novou verzí. Nesouhlasíte? Tak už ani nečtěte dál.

Jak posloucháte hudbu?

Mám na počítači přes 2000 empétrojek rozdělené do složek podle interpretů (vesměs). Když poslouchám hudbu, nejčastěji si do playlistu otevřu všechny písničky, případně pouze nějaký výběr. Vždy mám nastavené náhodné přehrávání. Pokud se mi spustí písnička, kterou slyšet nechci, samozřejmě ji přeskočím. A to je skoro vše, co od hudebního přehrávače očekávám. Vlastně ještě jedna věc je důležitá – nechci, aby mi překážel na spodní liště. Hudbu si většinou pouštím k nějaké další činnosti a funguje jako pozadí.

Billy – ideální přehrávač

Pokud máte podobné nároky, zkuste Billyho – neznám lepší program. Až na některé maličkosti dokonale splňuje mé požadavky a neobtěžuje mě ničím navíc. Podívejte se, jak vypadá jako design:

Žádné skiny (stříbrný rámeček mám nastavený pro celé Windows), prostě menu, tlačítka a seznam písní. To kromě přehlednosti přináší také úžasnou svižnost spouštění a především načtení třeba i 2000 skladeb. Možná takové problémy nemáte, ale já měl s Windows Media Playerem v tomto ohledu velké potíže. Billy také zabírá minimum systémových prostředků.

Druhou skvělou funkcí je minimalizace do systémové lišty. Ano, i WMP se do spodní lišty umí schovat, ale i tak zabírá spoustu místa. Po Billym zbyde pouze tenhle zelený puntík (a základní ovládání se objeví po kliknutí pravým tlačítkem):

Tahle věc by nebyla tak skvělá bez klávesových zkratek. Obvykle je vůbec nepoužívám – nebaví mě pamatovat si, kterou klávesu mám stisknout, když vše můžu stejně dobře a skoro stejně rychle ovládat i klikáním myší (ano, i myší gesta jsou na mě moc, naučil jsem se ve Firefoxu používat jen zavírání okna, vpřed a zpět). V Billym si můžete nastavit takové zkratky, jaké chcete, a to snad pro úplně cokoliv – k ovládání přehrávače tedy myš teoreticky vůbec nepotřebujete. Nakonec jich samozřejmě budete asi využívat jen pár. Tou pro mě nejdůležitější je přeskakování na další píseň. Nastavil jsem jej na Ctrl + → a považuji to za snad největší přednost Billyho. Funguje totiž i pokud je schován v systémové liště, takže na celé obrazovce mi přehrávač zabírá prostor 16×16 pixelů, přičemž pokud se pustí písnička, kterou nechci (což je v případě náhradného přehrávání celé hudební složky celkem časté), jedním pohybem přeskočím na další. Díky tomu se mohu plně soustředit na jinou aktivitu a práce s hudbou je takřka bezděčná.

Již tohle by mi stačilo k tomu, aby byl Billy nejšikovnějším přehrávačem, který jsem vyzkoušel. On však nabízí ještě řadu chytrých vychytávek a zjednodušení, které vám ještě více usnadňují život. Tak kupříkladu fulltextové vyhledávání. Máte playlist, ve kterém je spousta písní a chcete jednoduše najít tu jednu jedinou, kterou si chcete přehrát. Tak prostě otevřete okno s Billym a napíšete úryvek názvu oné skladby. Nemusíte ani mačkat žádné Ctrl+F, vyhledávání se automaticky spustí. Bleskové a šikovné.

Jednoduché je také vytváření pořadníku. Vyberete si písně, jak chcete, aby šly po sobě. Přídání do pořadí funguje pomocí klávesy Insert, ani kliknutí navíc zbytečně. A jsou tu i další šikovné nápady. Časovač vypnutí přehrávače (nebo i celého počítače; ideální před spaním). Hromadné přejmenovávání souborů. Oříznutí playlistu pouze na označené písně (označuje se klasicky přes Ctrl + myš nebo Shift + myš/šipky) nebo písně v pořadníku (ideální na vytváření playlistu napříč složkami). Samozřejmě si je taky jednoduše možné právě přehrávaný playlist uložit a příště otevřít na dvě kliknutí. Zjištění celkové délky vybraných písní a řada dalších vychytávek.

No není to skvělé? Každého to asi neuspokojí, ale neznám lepší alternativu. Jedinou vadou na kráse je to, že Billy není open-source a jeho vývoj je pozastaven na neurčito. Pokud by byl open-source, jistě by si jej každý mohl doplnit o takové pluginy, které by potřeboval nezbytné, takhle se zkrátka musí spokojit s tím, co je. I tak – zaujalo Vás to?

Ke stažení zde!

Pro ty, kteří dočetli až sem a přitom je článek ke stažení nepřiměl, malá odměna. Možná to již znáte, na Google Video se nedávno objevily úžasné dva videoklipy, které jsem si od té doby pustil nesčetněkrát. První je od Davida Hassehoffa, který přišel se skutečně zábavným klipem Jump In My Car (+ odkaz na video, jak se tento klip tvořil). Na tom druhém zpívá George Bush píseň Sunday Bloody Sunday.