Dnešní článek Nelegální léky po internetu nejsou jen viagry ze spamu je fajn, protože mám příbuzné lékaře a lékárníky, zkusím možná trochu jiný pohled.
Osobně nepovažuji formu a místo prodeje za důležité, důležité zamezit problémům, které nekontrolovaný prodej přináší, jako:
- prodej falešných léků
- prodej ingrediencí pro výrobu drog
- prodej legálních léků, které ovšem nejsou vhodné pro daného pacienta (kontraindikace …)
- riziko předávkování
- chybějící kontrola lékárníka …
Spousta (řekl bych valná většina) lidí vůbec netuší, co znamená prodej léků v lékárně a myslí, že to je business někde na úrovni prodeje cukrovinek – lékař vám něco předepíše, vy s tím přijdete do krámu, tam vám to dají a hotovo, případně si koupíte navíc ještě nějaký neškodný preparát. Jenže tak to vůbec není.
Obor farmaceuta je 4letá střední škola, kde se celou dobu probírá složení a příprava léků, v každé lékárně ještě musí být neustále přítomen magistr farmakologie, tedy akademický titul po 5 letech studia na VŠ, kde se jde ještě do větší hloubky.
Oproti tomu doktor všeobecné medicíny probírá ve škole farmacii jen jako jeden z desítek předmětů v celkovém rozsahu (a teď mě nechytejte za slovo nepočítal jsem to) řádově sto hodin.
Navíc povinností magistra je se v lécích dále vzdělávat, poznávat nové léky atd. To doktor nemusí (má povinnost vzdělávat se dál ve svém oboru, ale ne nutně léky). Je navíc trestně odpovědný za poškození zdraví při špatném výdeji léků atp., podobně jako lékař.
Jenže i nyní bez internetových lékáren se bohužel velmi často stává, že lékaři předepisují nevhodné léky, píší špatné dávkování, nemyslí na kontraindikace, nemají potuchu o tom, že pacient byl u pěti jiných lékařů, kteří mu předepisují něco jiného, neví jak pacient léky bral a tak dále.
Od mých příbuzných mám spousty podobných historek, typicky obvodní lékaři často fušují do řemesla lékařům specialistům často až (téměř) s fatálními následky. Třeba klidně předepisují masti s kortikoidy několik let (mohou se užívat maximálně tak týden), podobně různá antibiotika atd.
Situaci přispělo i špatně promyšlená svobodná volba lékaře, kdy pacienti mohou chodit za jakýmikoliv lékaři bez omezení a kontroly. Velmi časté tak je, že důchodci obcházejí různé lékaře, prostě proto, že si chtějí s někým popovídat (a v jejich věku se vždy nějaká ta bolístka najde), klidně i několik lékařů stejné specializace za den, každý jim přitom předepíše nějaké léky atd. Tohle naštěstí hodně opadlo poté, co se za návštěvu lékaře i recept musí platit nějaký ten symbolický poplatek, ale princip zůstává.
To samé pacienti, kteří mají chorobnou představu, že jim pomáhá ten konkrétní přípravek, který doteď užívali, a že se nemůže užívat dlouhodobě jim nedochází. Nebo si vsugerovali nějakou chorobu a obchází různé lékaře prostě tak dlouho, dokud jim to nepředepíší.
Mnohokrát jsem slyšel o lidech, kteří např. špatně spali, takže dostali lék na spaní, po něm se jim dělali průjmy, takže dostali lék proti průjmům, po nich tloustli nebo hubli, takže dostali lék na toto, potom se jim ničila pleť, takže zas nějaké masti … No a takhle brali klidně třeba 10 různých léků od několika různých lékařů, přitom by stačilo vyměnit lék na spánek za něco bez vedlejších příznaků (které se liší u každé osoby).
Není se čemu divit, že ve spotřebě léků obsazujeme přední místa na světě a to samé s návštěvami doktorů, kterých máme v přepočtu na obyvatele také nejvíc a to samé úhrnná nemocnost.
Proto nekontrolovaný prodej léků je naprostá hovadina, proto jsou zde (by měli být) lékárníci, kteří by měli některým problémům zamezit, minimálně by měli fungovat jako jakási druhá kontrola. Případně právě díky jejich větší znalosti léků mohou nabídnout novinky či jiné substituce se stejnou účinnou látkou, ale s méně vedlejšími účinky, nebo prostě levnější.
Ale samozřejmě to vyžaduje kvalitní lékárníky, někteří to dnes opravdu berou čistě jako business, prodej tam zajišťují prodavačky z Lídlu a magistr si někde válí šunky. Takový prodej se příliš neliší od toho internetového všemi svými důsledky.
Proto bych hlasoval všemi deseti pro povinné využívání elektronických zdravotních karet a centralizované databáze a využití strojové inteligence. Takové řešení by uspořilo ohromné prostředky a zamezilo mnoha problémům, např.
- každý lékař by viděl návštěvy jiných lékařů
- každý lékař by viděl ostatní choroby pacienta
- každý lékař by mohl být upozorněn na nevhodnost některých léků či postupů z důvodu jejich kontraindikace s jinými pacientovými léky, chorobami jeho příbuzných atp.
- systém by viděl opakované návštěvy jednoho pacienta se stejnou chorobou u stejného lékaře po příliš dlouhou dobu a mohl by nakázat návštěvu specialisty
- systém by mohl odhadnout na základě příznaků všechny možné choroby (mimochodem podle výzkumů – 80 % chorob si lidé byli schopni správně diagnostikovat jen na základě informací z internetu)
- systém by mohl doporučit substituční léky
- systém by hlídal výdej léků zneužitelných pro výrobu omamných a psychotropních látek
- …
A když se vrátím k nadpisu tohoto článku – ve finále s kvalitním systémem by následně klidně mohly vznikat internetové lékárny, které by s tímto systémem pracovaly a mohli tak reagovat stejně (resp. jelště lépe), jako kvalitní lékárník, nicméně i v internetových lékárnách by pak musel sedět magistr, který bude odpovídat za každou položku.
Takové lékárny by samozřejmě podléhaly kontrole MZ, stejně jako kamenné lékárny (a kontrola by navíc vzhledem k centralizovanému systému byla výrazně snazší a umožňovala by cílené zaměření na problematické lékárny).
Navíc samozřejmě výhody – nižší personální náklady, nižší skladovací náklady, nulové náklady na prodejnu, 24 hodinový provoz, celonárodní působnost a tak dále, tedy ve výsledku nižší ceny a větší spokojenost pro pacienty. Zároveň také menší prostor pro podvodníky.